|
||
|
|
||
| . | ||
|
Každý stroj, i ten sebedokonalejší, ukončí jednoho dne svůj život. Nejinak je tomu s autobusy. Ke konci své životnosti se jednotlivé vozy dostávají do kategorie „návrh na vyřazení“. V tomto stadiu již vyřazení vozidla, které je ještě vypravováno do provozu, odsouhlasila Ústřední likvidační komise technického úseku Dopravní podniku – divize Autobusy. Zpravidla po ukončení platnosti Silniční technické kontroly nebo pro větší technickou závadu se autobus dostává do kategorie „odstaven na vyřazení“. V této fázi je vůz fyzicky odstaven ve své provozovně, ale již není vypravován do běžného provozu s cestujícími. Obvykle je s ním manipulováno pouze v prostoru provozovny. Ve většině případů jsou v tomto stadiu z autobusů odstraněny identifikační znaky Dopravního podniku hlavního města Prahy (logo DP, evidenční čísla, číslice označující přidělení dané provozovně a různé nálepky vysvětlující např. tarifní a odbavovací systém PID), fyzicky odebrány části odbavovacího a informačního systému (označovací strojky, palubní počítač Mypol a případně panely digitálních orientací) a zpravidla bývají z vozů odebírány registrační (státní poznávací) značky pro dočasnou úschovu do depozitu. V této fázi bývá rozhodováno o dalším využití vozidla, nabízí se možnost prodeje jinému dopravci, příp. zprostředkovateli prodeje, odvoz vozidla do kovošrotu nebo bezúplatný převod jiné organizační jednotce Dopravního podniku, atp. Autobus ukončí své působení u Dopravního podniku – divize Autobusy vyřazením z inventárního stavu. Toto datum je obvykle shodné s datem fyzického odvozu autobusu z provozovny. Není však vyloučeno, že i po vyřazení z inventárního stavu se bude vozidlo i nadále fyzicky vyskytovat v dané provozovně. Přibližně do roku 1990 byly vyřazené autobusy Dopravního podniku ve velké míře likvidovány šrotem, nejčastěji v areálu Ústředních dílen Dopravního podniku v Praze 10–Hostivaři. Tento způsob likvidace byl v osmdesátých letech prováděn i v areálu ČSAD v Praze 9–Satalicích. Některé vyřazené vozy byly také například využívány pro výcvik Požární ochrany Praha a pro tyto účely odstavovány v areálu ZPA v Praze 5–Jinonicích. Po politických změnách na přelomu let 1989 a 1990 začaly být spíše prodávány. Jednalo se o přímý prodej jinému dopravci, převážně Dopravním podnikům a podnikům ČSAD v České a Slovenské republice, soukromým dopravcům v hlavním městě Praze a jeho okolí (nejvíce firmám Hotliner, s.r.o. a Martin Uher, s.r.o.), ale i dopravcům v zahraničí (např. v balkánských státech a v republikách bývalého Svazu sovětských socialistických republik). Existoval i zprostředkovaný prodej, kdy byla vozidla nejdříve odprodána autobazarům, případně firmám zabývajících se renovací a opravami autobusů a pak následovala nabídka vozidel dalším dopravcům. Z těchto největších odběratelů lze například jmenovat firmy Autocentrum Zmuda, Bohumín - Skřečoň; Zliner Zlín; Bonego Praha; Ivan Monev, Praha nebo Autia Humpolec. S odprodanými autobusy Dopravního podniku jsme mohli nebo dosud můžeme, jak již bylo výše zmíněno, setkat i ve vzdálených zahraničních regionech (např. v Bulharsku, Polsku, Bělorusku, Kazachstánu, Ukrajině a Mongolsku). To však neznamená, že v devadesátých letech dvacátého století byly autobusy pouze odprodávány. V menší míře probíhala také likvidace šrotem, nejčastěji v areálu Kovošrotu Praha, a.s. v Praze 10–Hostivaři. Tento způsob likvidace některých vyřazených autobusů byl též provozován např. v Kovošrotu Beroun nebo ve Sběrně barevných surovin ve Zdicích a Neumětelích. V současné době jsou autobusy opět převážně likvidována šrotem. Tato stránka přináší informace a fotografie vybraných autobusů po vyřazení z inventárního stavu Dopravního podniku hlavního města Prahy, a.s.:
Karosa ŠM 11: ev.č.
7174
Martin Uher, Mníšek pod Brdy I;
Martin Uher, Mníšek pod Brdy II;
Lorenc, Zdice;
Kovošrot Beroun |
||
|
© CITYBUS |