Výběr článků ze starších novin a časopisů

(c) -pb- a -rv-

Problémy hromadné dopravy (8. 6. 1966, Večerní Praha, výběr z článku)
Autobusový park se letos postupně podle dodávek z výrobního podniku Karosa Vysoké Mýto rozšíří o 200 autobusů typu RTO a 50 typů ŠM 11. To umožní uvádět do provozu nové autobusové linky spojující především okrajové části města s centrem nebo průmyslovými oblastmi. Jezdit už začala linka č. 145 mezi Zahradním Městem a Vysočany. Připravuje se další ze sídliště Novodvorská do centra. Zde ale brání zahájení provozu naprosto nevyhovující stav komunikací v oblasti sídliště. Budou také prodlouženy autobusové linky č. 106 z Kačerova do Kloboučnické a č. 121 ze Spořilova na Chodov. Některé další linky posílíme.
Trolejbusy nahrazujeme postupně autobusy, zvláště v oblastech s velkou poruchovostí provozu. První zkušenosti z vysočanské oblasti ukazují, že pravidelnost se podstatně zvýšila.

Na kolejích už 500 T3 (1. 12. 1966, Večerní Praha)
Praha (čr) - Tento týden převzaly vozovny pražského Dopravního podniku v Motole a ve Strašnicích od technické služby ČKD Tatra poslední nové tramvaje T3 pro tento rok. Na zkušební koleji na Pelc Tyrolce prošly vozy důkladnými brzdovými zkouškami. Praha má nyní 500 T3 - letos jich přibyla stovka - a 130 T1. Aby mohli z ulic zmizet jejich stařičtí předchůdci, je zapotřebí dalších 430 nových tramvají. Tatra je postupně dodá do konce roku 1970.

Autobusy nahradí v noci tramvaje (4. 12. 1966, Rudé Právo)
Praha(jb-) - Dopravní podnik hlav. města Prahy prověřil noční provoz tramvají, aby získal přehled o jejich kladech a záporech a mohl zdokonalit služby a zhospodárnit provoz. Zkoumal provoz od 0.30 do 1.30 hod., dále od 1.30 do 4 hod. a fázi časného ranního provozu od 4 do 4.30 hod. Dospěl k závěru, že v příštím roce bude nutné noční provoz obsadit sedmi tzv. diametrálními a dvěma tzv. radikálními linkami tramvají výhradně typu T3 sólo s průměrným intervalem 60 minut. Na linku č. 5 budou nasazeny autobusy nového typu ŠM 11, které v roce 1968 nahradí další noční tramvajové linky. Se zavedením změn je spojeno mnoho provozních problémů, počínaje zpracováním nových grafikonů turnusové služby a konče údržbou autobusů, aby mohly jezdit i ve dne.

Václavské náměstí bez trolejbusů (9. 1. 1967, Večerní Praha)
Praha(vpa). Dnes ráno nevyjely z Václavského náměstí trolejbusy na linkách 55 a 61. Nahradí je autobusy 138 a 148. K další změně došlo na lince 25, která je prodloužena až do stanice Břevnov - Královka. Zde bude provoz jen v pracovní dny ráno a odpoledne s výjimkou sudých sobot. Třetí změnou je nasazení nových tramvají na lince 22: dnes ráno zde místo starých vozů vyjelo dvacet tři dvojčat spřažených tramvají T3. Od Národního divadla však dvaadvacítka jezdí přes Újezd na Klárov a sedmička z Klárova přes Mánesův most k Národnímu divadlu.

V roce 1970 jen T3 (31. 1. 1967, Večerní Praha)
Praha (pa). Od okamžiku, kdy do pražských ulic vyjela koňka, uplynulo již 111 let, pásy kolejnic si namířily do všech koutů Prahy a ořů, prohánějících se po nich stále přibývalo. Pak se mezi ty staré tramvaje z Kolbenky připletly T1, krátce nato T3... V novinách se postupně objevovaly informace, kdy budou jezdit jen nové tramvaje. Ta nejčerstvější informace hovoří o tom, že v roce 1970 by vozový park pražské tramvajové dopravy měl být celý vyměněn. Na IV. celostátní spartakiádě se objeví jako posily ještě staré tramvaje, ale prý opravdu jen jako posily.
Dnes jezdí na 14 linkách nové tramvaje. Aby mohly jezdit i na těch zbývajících třinácti je zapotřebí: zrekonstruovat trať (předělat trolejové vedení pro pantografy, uzpůsobit oblouky, upravit podloží kolejí, vyměnit kabely, postavit měnírny a zakoupit nové tramvaje).

Svět pro nás (4. 11. 1982, Naše Rodina)
Asi málokterý z cestujících, které z pražského metra na Kačerově vynesl pohyblivý pás, přemýšlí o tom, co se vlastně skrývá za barevným nápisem Dopravní podnik – Autobusy – provozovna Kačerov na protilehlém návrší. Zajímá je spíš to, aby před chodníkem už už zašustil jejich autobusový spoj. Jezdí se odtud dolu ke krčské nemocnici nebo opačným směrem do Michle, na Pankrác, do Nuslí, na Spořilov i jinam. Běda, když se některý spoj opozdí, řidič si vyslouží netrpělivost, nespokojenost a nevraživost cestujících. Tak je tomu u stanice metra na Kačerovi či Kosmonautů, stejně jako v Holešovicích, Strašnicích či jinde, kde se čeká na autobusy městské dopravy. Sebemenší zpoždění rozděluje obyvatelstvo do dvou nepřátelských táboru. Na jedné straně jsou čekající a na druhé ti, kteří čekání “zavinili”. Měl jsem nedávno příležitost nahlédnout do míst, odkud městské autobusy v Praze vyjíždějí a kam se zase vracejí. Věřte, když člověk vidí alespoň kousek tohoto světa, cestuje se mu po Praze o maličko líp.
O několik poznatků bych se s vámi rozdělil. Podle rozpisu služeb přicházejí řidiči do depa už v půl čtvrté ráno. Obstojí tu jen všestranně zdatní, především psychicky vyrovnaní jedinci. Řidič autobusu v Praze odveze každý den několik tisíc lidí. Odpovídá přitom nejen za dodržování jízdního řádu, ale i za bezpečnost prvního i posledního cestujícího. A protože je řidičů pořád málo, pracuje většina v přesčasových hodinách. V průměru to je pět set, mnozí najezdí až osm set přesčasových hodin ročně. A věkový průměr pražských autobusových řidičů je třicet dva let. Věk, v němž člověk chce být co nejvíc u své ženy, dětí, rodiny.
Obrovské nádvoří kačerovského depa vroubí dlouhé řady autobusů, které po celý rok parkují pod širým nebem. Každý si spočítá, co to znamená v zimním období, kdy je nutné v noci u každého autobusu zahřívat a protáčet motory. Ale o tom by už mohla vyprávět zvláštní slupina údržbářů. Zastřešené plochy tu slouží především očistě, technické kontrole a údržbě. Přesto ani tam, kde jsou garáže, není situace o mnoho lepší. Postačí říci jediné slovo: náhradní díly – problém letitý.
Městské autobusy, to je svět sám pro sebe, svět plný těžkostí, ale i odvahy. Právě pro tuto odvahu a obětavost přerůstá tento svět své hranice a stává se světem pro nás všechny.

Těžkosti pražské autobusové dopravy
Chybějí řidiči a garáže (I. pololetí roku 1988, Svobodné slovo)
PRAHA (čt) - I když denně vyjíždí v Praze na pravidelné linky 732 autobusů značky Karosa a 200 Ikarusů, je to málo. Všechny opouštějí garáže naráz, převážně v 04,30 hodin.
Dopravní podnik Autobusy má k dispozici 5 provozoven. Nejstarší je dejvická, která byla postavena v letech 1932 - 1935. Její prostory ale nestačí, takže autobusy často parkují na odstavných plochách v Suchdole. Každý vůz proto absolvuje nejméně šest "manipulačních" km. Navíc to přináší stresy řidičům, kteří musejí zajet do vozovny, kde pak často čekají na doklady, pohonné hmoty, prohlídky a podobně.
Klíčovská provozovna funguje od roku 1973 a je v ní 250 autobusů. Obsluhuje linky, jež spojují Severní Město s centrem. Je celkem moderně vybavena, ale problémy nastávají v zimě, protože v této části Prahy klesá teplota nejníže, takže autobusy je nutno i v noci zahřívat a před výjezdem startovat pomocí pojízdných zdrojů.
Původní trolejbusová vozovna ve Vršovicích hostí autobusy od roku 1965, o rok později byla otevřena provozovna Kačerov. Nejtíživější problémy pražské autobusové dopravy měla odstranit nová provozovna v Řepích. V roce 1982 ji postavily Pozemní stavby Prešov. Jenže hned první zimu všechny střechy propouštěly vodu a praskaly. Arbitráž však stavbaře zbavila viny, neboť prý je nízká únosnost střešní konstrukce a za projekční chybu dodavatel nemůže. Po sedmi letech marných urgencí byly střechy za plného provozu zesíleny a znovu oplechovány nákladem 12 mil. Kčs. Částku zaplatil DP - Autobusy na úkor další modernizace svých zastaralých provozoven. Kromě toho se takřka denně potýká i s nedostatkem řidičů na pravidelné linky.

24 hodin v Praze (5/1990, Večerník Praha)
Že hlavou zeď ani dveře autobusu linky č. 185 neprorazíš, se přesvědčil včera ve 22,10 hodin silně podnapilý asi 55letý muž bez dokladů, který po své urputné snaze v Sokolovské ulici v Praze 9 byl se zraněním převezen do OÚNZ Vysočany.

Dojal mě ve tři odpoledne (1/1991, Večerník Praha)
Stála jsem 2. ledna na chodníku proti stanici autobusů č. 132, 217 a 149 u křižovatky Podbělohorská - Pod stadióny, když přijela linka 5334 dvěstěsedmnáctky. Cestující nastoupili a řidič couval asi 40 metrů, protože si všiml, jak ke stanici spěchá starý invalida, aby mohl nastoupit. Byla jsem dojata. Poděkujte onomu panu řidiči, pochvalu si opravdu zaslouží. Vidět dobrého člověka je v dnešní době vzácnost. 

Viktorie Š., Smíchov

Hyeny (6/1991, Večerník Praha)
Naše tramvaj si to včera vpodvečer supěla do kopečka. Z mých spolucestujících, kteří buďto nadávali na počasí, anebo se těšili na Hovory H ještě po dvaceti letech, mě zaujala jedna pohledná dívčina zahloubaná do knížky. Tedy nic výjimečného.... Ovšem pouze do doby, dokud nepřišel Červený vrch a spolu sním i nečekaný zlom v chování lidí! Doslova před očima se mi měnili v hyeny skvrnité, jejich oční bulvy se pomalu zalévaly krví, jako psi se vrhali ke dveřím a posléze i na ulici. "Pojďte se podívat, honem!" křikla na mě dívčina upustivší knížku na podlahu : "Před náma se srazil auťák s tramvají!" Donchuán u kabiny řidiče glosuje slovy : "Nic člověka nepotěší tolik, jako když se nabourá favorit." Udělalo se mi lehce nevolno. Asi nejsem člověk...

Tomáš Stanislavčík

P.S. Pro senzachtivé a krvelačné čtenáře i čtenářky dodávám, že včerejší srážka tramvaje linky č. 20 s osobním automobilem Škoda Favorit se
obešla bez zranění, zdržení dopravy i větších hmotných škod...

24 hodin v Praze (6/1991, Večerník Praha)
Čtyři autobusy MHD měly včera smůlu. V 8,10 h se v prostoru zastávky Střešovice srazila linka č. 180 s osobním automobilem, o 20 minut později u Nákladového nádraží Žižkov linka č. 234 s dodávkou, odpoledne ve 14 h na třídě Jugoslávských partyzánů linka č. 210 s osobním autem a v 16,25 h v Modřanské ulici linka č. 153 rovněž s osobním. A pak že neštěstí chodí po lidech...

Máte výhrady? Tak jděte pěšky! (30. 6. 1992, Večerník Praha)
Již přes měsíc pozoruji, že autobusy č. 135 přijíždějí do zastávky Na Míčankách téměř pravidelně až o čtvrt hodiny opožděny proti jízdnímu řádu. Dne 12. června jsem se rozhodl přijít věci na kloub. Zeptal jsem se řidiče, zda jde o spoj, který měl dorazit v deset hodin osmačtyřicet minut, nebo v jedenáct nula tři, protože na zastávce se objevil přesně v jedenáct. Šlo o ten dřívější, takže jsem se zajímal, zda by s tím nešlo něco dělat, třeba prodloužit průjezdní časy na trase a upravit harmonogram. Snažil jsem se vysvětlit, že kvůli spokojenosti cestujících, tedy zákazníků, by to mohl navrhnout na kompetentních místech. Začal křičet, ať ho nepoučuji, a jestli prý okamžitě nevystoupím, tak dál nejede. Dokonce vypnul motor. Na žádost o jméno, číslo garáže nebo alespoň vozu odsekl, ať si to zjistím, kde chci. Nakonec ukázal na přední kapotu s číslem. Když jsem vystoupil, abych si ho opsal, rozjel se s výstražným troubením a donutil mne uskočit.
Nebyl jsem ani tak dotčen chováním řidiče. Koneckonců nemůže za to, když mu zatím nikdo neřekl, že je tady pro cestující, a nikoliv naopak. Spíš mi bylo smutno z pasažérů. Ačkoliv řada z nich ve stanici nadávala na "nemožnou dopravu" a náš hlasitý hovor sledovala se zájmem, nikdo se mne nezastal. Bylo na nich vidět, jak jsou šťastni, že linka přece někdy přijela.
Tak si říkám, ať jsou autobusy klidně opožděné nebo třeba nejezdí vůbec. Cestující veřejnost si patrně nic jiného nezaslouží. A několik těch, kterým to vadí, může chodit pěšky. Mimochodem, to identifikační číslo bylo 5431.

 P. Páv, Vršovice

Jen ojetiny ... (14. 8. 1992, Večerník Praha)
(sts) V Praze už se předvedlo několik pěkných městských autobusů, letos na jaře to bylo například vozidlo z dílny kanadsko-holandské firmy Den Oudsten, které se mělo koncem roku u nás dokonce začít ve spolupráci s pražským DP vyrábět. Nicméně jednání se protahují, možnost generální obnovy autobusového parku není a Praze vozy chybějí. A tak se našlo provizorní řešení : koupě osmnácti ojetých Ikarusů z pardubického dopravního podniku, pro nějž přestaly být dopravně výhodné. Bylo to cenově zajímavé, vozidla jsou v dobrém technickém stavu a budou ještě sloužit, ale přesto se jedna otázka nabízí : skutečně si naše hlavní město zaslouží roli popelky, která může pro své občany kupovat jen ojeté autobusy?

Přehlédl se v řádu (7. 9. 1992, Večerník Praha)
Autobusem linky č. 234, který jezdí Ruskou ulicí ze stanice metra Strašnická, cestuji denně, a to ze zastávky u transfúzní stanice. Stává se, že spoj jede o pět minut dřív, takže jsem tam nedávno čekala už pět minut před osmou hodinou večer, ačkoliv odjezd byl pět minut po osmé. Dočkala jsem se až v osm hodin a pětadvacet minut a nebylo to poprvé! Jak si řidič může dovolit vynechat v tuto dobu a při tak dlouhých intervalech? Vždyť tudy cestují převážně zaměstnanci nemocnice...    

M. Adamcová, Praha 10

Autobus měl technickou závadu s následným prostojem od osmnácti hodin dvaapadesáti minut do devatenácti osmadvaceti. Po výměně vozu se však řidič přehlédl v jízdním řádu a čerpal zákonnou přestávku, kterou měl rozepsánu na jiný čas. Tím došlo k nezajištění uvedeného spoje.
Jak mě informoval ředitel závodu Libeň, chybu zavinila nezkušenost řidiče, jenž tuto profesi vykonával teprve dvanáct dnů. Přesto mu uložil finanční trest v souladu s prémiovým řádem podniku. Nezbývá mi než se pisatelce omluvit.
Z odpovědi ing. B.Čermáka, ředitele DP - Autobusy.

Zastavil (13. 11. 1992, Večerník Praha)
(nos) Na řidiče autobusu linky č. 135 dnes ráno zamávala kousek od stanice v Kodaňské paní doprovázející nevidomého mladíka. Řidič zastavil, otevřel dveře, aby mladík mohl nastoupit, a pak ještě počkal, až se posadí.
(Vůz měl číslo 3085 a podle nálepky vyjel z garáží Libeň).

Alkohol za volantem (10. 2. 1993, Večerník Praha)
Otřesný zážitek mne a ostatní cestující potkal v autobuse linky 128 č. 3963. Na celý vůz se totiž rozléhal halasný hovor řidiče a jeho společníka: "Hele, vole, ty policajti jsou ale svině - dovolili si dát mi dneska pětikilo pokuty, že jsem měl ráno pivo a pak jsem šel jezdit s autobusem..." Potom se bavili o něčem jiném, překřikovali hluk a "vole" se neustále opakovalo. Jedna maminka, které se zřejmě tento způsob hovoru zdál nevhodný nejen pro malé děti, ale i pro dospělé, si dovolila je upozornit, že by se mohli vyjadřovat slušněji a tišeji. Obořili se na ni v tom smyslu, že jsou tu pro ni, ne naopak, a že prý má být raději zticha. Když vystupovala, opět jí neurvale řekli, ať si nezapomene opsat číslo autobusu, aby si mohla stěžovat. Nejbližší cestující z toho byli dost konsternovaní...

Alena G., Praha 6

Ředitel závodu Řepy vyslechl řidiče, který měl v uvedeném autobuse odpolední službu. Ten oprávněnost kritiky v podstatě potvrdil s výjimkou nevhodných výrazů vůči ženě, která je upozornila na hlasitý hovor. Uvedl, že převážně mluvil jeho kolega. Jméno však sdělit nemůže, protože v závodě Řepy pracuje jen velmi krátce. V každém případě však šofér porušil zákaz bavení se za jízdy a přes upozornění cestujících nezajistil ve voze klid a pořádek. Za tyto přestupky byl potrestán finančně podle prémiového řádu podniku.
K samotnému tématu hovoru uvádím, že při zjištěném požití alkoholu během služby je řidič okamžitě odvolán z linky a pozastaví se mu řidičské oprávnění se všemi dalšími důsledky, vyplývajícími z pracovněprávních předpisů. Tak závažný přestupek se neřeší pouze pokutou, aniž by byl informován zaměstnavatel. Žádný případ tohoto druhu nebyl v měsíci, kdy se udála kritizovaná záležitost, u DP - Autobusy zjištěn.
Z odpovědi ing. B. Čermáka, ředitele DP - Autobusy.

Vzteklý řidič (25. 6. 1993, Večerník Praha)
Praha (ří). Řidič dodávkového automobilu neovládl včera před osmou ráno své nervy a probodal nožem pneumatiky autobusu linky č. 187. Pak se zřejmě svého činu zděsil a ujel. Po incidentu, který se stal na mostě Barikádníků v Praze 7, byl autobus vyřazen z provozu až do deseti hodin.

Řidič obědval, cestující šli pěšky (28. 9. 1993, Večerník Praha)
V neděli 25. července jsme čekali na Starodejvické na autobus linky 216 směrem na Hradčanskou, který měl jet dvaadvacet minut po druhé hodině odpoledne. Protože jsme se nedočkali ani po čtvrthodině, odešla část (ne)cestujících na nejbližší tramvaj, část pokračovala pěšky. Když jsme procházeli ulicí Na Ořechovce uviděli jsme "náš" autobus před tamější restaurací. Protože zakrátko měl jet další spoj této linky, počkali jsme si poblíž, co se bude dít. A dělo se - z restaurace vyšel pan řidič a jeho tři pravděpodobně známí a všichni odfrčeli na náměstí Bořislavka, kde se v neděli autobus, coby kyvadlová přeprava, otáčí. Vysvětlí nám někdo, proč spoj vynechal a stál u hospody?

Dagmar S.,Dejvice

Uvedenou linku obsluhoval řidič ČSAD Slaný. Od ředitele tohoto podniku I.Ďumerka jsme obdrželi následující odpověď:
Stížnost byla oprávněná. Řidič bez vědomí dispečera a jeho souhlasu skutečně nejel. Podle zápisu, který s ním byl proveden, obědval. Za hrubé porušení pracovní kázně mu byla odňata prémie po dobu tří měsíců. Její výše je pohyblivá, v tomto případě jde o částku nad šest set korun. Za jednání řidiče se dodatečně omlouváme. Částka za přepravné bude odečtena DP Praha.

Podivný stařík (11. 2. 1994, Večerník Praha, výběr z článku)
"Nejpodivnější a zcela zbytečná nehoda, jakou jsem kdy v hlavním městě zažil, se stala jednomu dvaasedmdesátiletému staříkovi z jisté vísky severně od Prahy,"přidává svůj nehodový příběh ještě nadporučík Roman Kocman. "Děda přebíhal v centru města přes ulici těsně před autobusem a ten ho srazil. Řidič tvrdil, že nehodě nemohl zabránit, vždyť se dědeček choval jako blázen! Vběhl z chodníku přímo pod kola autobusu!
Shodou okolností jsme některé podklady k případu sháněli i v místě bydliště nebožtíka a ukázalo se, že pokud jde o sebevražedné skoky dědy před jedoucí automobily, tak s tím měli tamní policisté už po léta bohaté zkušenosti. Pro chlapíka se totiž riskantní přebíhání ulic před auty stalo na stará kolena koníčkem. Doma zatím vždy o vous vyhrál. A když některý řidič na poslední chvíli zabrzdil, aby hazardéra nepřejel, tak se mu stařík vysmál a vynadal mu, jaké to má pomalé auto, že s ním ani dědka nedožene... Nakonec ho "dohnal" autobusák z Prahy. Až do hrobu..."

Jezdili s pochopením (4. 7. 1994, Večerník Praha)
Celý rok vozili řidiči autobusů z Kačerova druháky a třeťáky ze Základní školy bratří Jandusů v Uhříněvsi na školní lince č. 432 Uhříněves - Nedvězí. Ve vozech je denně vítali úsměvem a vždy měli pochopení pro dětský smích i křik. Konec školního roku je snad dobrou příležitostí pro poděkování jménem všech našich žáků.   

I. Teslíková a T. Šicová, třídní učitelky

Smrt v metru (2. 6. 1995, Večerník Praha)
Praha (lpd). Skokem pod přijíždějící soupravu metra na stanici skončil život JUDr. Josef R. (1922). Stalo se tak v 18.19 hodin mezi stanicemi Muzeum - Hlavní nádraží. Řidič metra Roman M. (1969) před nástupištěm v technickém prostoru tunelu zachytil stojícího muže ve směru jízdy, který stál za pilířem. Při nehodě muž zemřel. Metro začalo opět jezdit až po 19. hodině.

© CITYBUS