Před rokem 1989 nebyly na autobusech samonosné konstrukce typové řady Karosa Š11 a později řady Karosa B700/C700 narozdíl od jejich předchůdců, autobusů řady Škoda RO a RTO, ve větším měřítku prováděny vyšší stupně oprav. Kromě konstrukce vozidel zde jistou roli sehrála i relativně nízká pořizovací cena nových autobusů. Štědré dodávky nových autobusů v řádu desítek až stovek autobusů ročně dopravci umožňovaly vyřazovat vozidla po dovršení výrobcem předepsané minimální šestileté životnosti. I po takto, z dnešního pohledu, krátké době byly autobusy vzhledem k nepříliš kvalitní údržbě a nedostatečné antikorozní ochraně v době vyřazení značně opotřebované. K tomuto nežádoucímu stavu také do jisté míry přispěl fakt, že v rámci socialistického plánování výroby bylo produkováno obrovské množství vozidel často na úkor své kvality.
V tomto období byly prováděny větší stupně oprav na autobusech typu Ikarus 280 v ČSAO Košice, které byly mimo jiné vynuceny nedostatečnou produkční kapacitou výrobce a následně omezenými dodávkami těchto vozidel.
Nové ekonomicko-politické poměry v Československu s sebou v devadesátých let minulého století přinesly také pokles finančních toků plynoucích do městské hromadné dopravy. Tato změna se dotkla zejména obnovy vozového parku dopravců zajišťujících hromadnou dopravu osob. S ohledem na zmiňované snížení dotací a zvýšení hladin vstupů hledal Dopravní podnik hlavního města Prahy nový způsob udržení stávajícího vozového parku na potřebné úrovni. Vedení společnosti proto rozhodlo o prodloužení životnosti části stávajícího vozového parku autobusů provedením generálních oprav s výměnou nosného roštu. Těm ještě v letech 1992 a 1993 předcházela střední oprava většího rozsahu u 21 starších autobusů typu Karosa B731, které v Ústředních dílnách Dopravního podniku v Praze 10 – Hostivaři (později OZA Hostivař) obdržely mechanickou převodovku a získaly nová evidenční čísla 3000 (později přeznačen na ev.č. 5120), 3002 a 5101 až 5119. V letech 1993 a 1994 bylo již pro generální opravu s výměnou nosného roštu vybráno dalších 7 starších autobusů stejného typu. Po dokončené opravě ve Zlíně, ve společnosti Zliner, s.r.o., získaly také mechanickou převodovku a nová evidenční čísla 5121 až 5127.
V devadesátých letech minulého století prošly generální opravou také kloubové autobusy typu Ikarus 280 ev.č. 4399 a 4491, která byla realizována firmou SURAKI v Karlových Varech. V letech 1994 až 2002 byly generální opravy realizovány na větším množství starších autobusů typové řady Karosa B700/C700 standardní délky a od roku 1999 i na kloubových autobusech typu Karosa B741. Původní evidenční číslo ani typ převodovky již změněn nebyl. Kromě Dopravního podniku hlavního města Prahy, a.s. a společnosti Zliner, s r.o. byly v menším rozsahu realizovány i ve firmách Kar Group, a.s. Čáslav a v opravnách v Toužimi. Přestože opravené autobusy získaly původní evidenční čísla, byly při opravách mezi sebou často zaměňovány. Především u oprav provedených společností Zliner, s.r.o. mohly být pražské autobusy, resp. jejich karoserie a náhradní díly nahrazeny i vozy jiných dopravců. Viditelným příkladem může být např. zadní držák linkové orientace brněnského typu na pražském autobusu typu Karosa B732 ev.č. 5680. V rámci generálních oprav prováděných v Opravárenské základně autobusů v Hostivaři (dále OZA Hostivař) docházelo také k záměnám evidenčních čísel pražských autobusů standardní délky. Na linku generálních oprav byly přistavovány také zachovalé skelety vyřazených vozidel, ze kterých se vytěžovaly využitelné náhradní díly. Na některých na opravu přistavených autobusech byly totiž zjištěny závažné defekty karoserie a opravu nešlo provést. Například pro opravu autobusu typu Karosa B732 ev.č. 5681 byl využit vyřazený vůz ev.č. 5610 stejného typu. Původní karoserie autobusu ev.č. 5681 byla sešrotována. Došlo i k situaci, kdy provozovnou navržený vůz nešel opravit vůbec. Například zástupci OZA Hostivař v roce 1998 provozovně navrátili autobus typu Karosa B732 ev.č. 5539, která místo něj na opravu vybrala autobus ev.č. 5534 stejného typu.
Pro realizaci těchto oprav byla v OZA Hostivař zřízena speciální montážní linka, která splňovala náročná kriteria na kvalitu ISO 9001. Probíhaly zde i opravy autobusů dalších dopravců České republiky. Od druhého pololetí roku 1998 byly generální opravy pražských autobusů realizovány pouze na této lince. Posledním „externě opraveným“ autobusem se stal vůz typu Karosa B732 ev.č. 5424. Přestože oprava probíhala vzhledem k omezenému množství finančních prostředků bez větších technických změn a s maximálním využitím původních dílů, docházelo k postupným modernizacím opravovaných vozidel. U některých autobusů se například jednalo o dosazení elektronického informačního systému (digitálních orientací), klimatizační jednotky, lednice, nových látkových potahů sedaček nebo o montáž protiskluzové podlahy. Velmi odlišné bylo uspořádání interiéru - u některých vozidel byl ponechán prostor pro kočárek v zadní části vozidla, u jiných byl nově vytvořen v prostřední části. V návaznosti na toto provedení bylo rozdílné i rozmístění sedadel. V průběhu roku 2002 bylo rozhodnuto o ukončení projektu generálních oprav autobusů s výměnou nosného roštu. Posledním opraveným autobusem se stal vůz ev.č. 5857, který opustil montážní linku v prosinci uvedeného roku. Z hlediska životnosti lze vozidla po provedení generální opravy považovat za nová, jejich životnost se pohybuje v relaci 6 až 8 let.
V roce 2005 obdržel Dopravního podnik hlavního města Prahy, a.s. pouze jeden nový autobus. Bylo tedy opět rozhodnuto o prodloužení životnosti nejstarších autobusů převážně typu Karosa B741 formou opravy. Nejednalo se však o původní generální opravu, ale pouze o střední opravu většího rozsahu, pro kterou byla opět využita původní montážní linka v OZA Hostivař. Vzhled autobusů byl téměř shodný s vozy opravenými v průběhu roku 2002. Odhadovaná životnost vozidla se touto opravou prodloužila o cca 2 až 3 roky. Tento typ opravy je nyní realizován.

© CITYBUS