_Dopravní podnik hlavního města Prahy - pojízdné jídelny
14. 07. 2017 Témata: Autobusy, DP Praha, Hl. m. Praha, Česká republika
V prvním pololetí roku 1981 byl autobus typu Karosa ŠM 11 ev.č. 5770 z provozovny Klíčov experimentálně rekonstruován na pojízdnou jídelnu pro občerstvení řidičů na konečných zastávkách. Vůz, kterému bylo ponecháno původní evidenční číslo, poprvé vyjel za svým novým účelem v červnu roku 1981. V interiéru byly namísto původních sedadel pro cestující umístěny lednice, propan-butanové vařiče, sporák, malé pulty-stolečky a sedačky. Zvenku byl krémovočervený lak doplněn o nápisy „Pojízdná jídelna”. Půlroční zkušební provoz se osvědčil a tak bylo v lednu roku 1981 přistoupeno k rekonstrukcím dalších autobusů typu Karosa ŠM 11. Pro tento záměr se zrekonstruovalo šest dalších autobusů, které obdržely nová evidenční čísla začínající předčíslím 29. Každé provozovně byla z této série přidělena jedna pojízdná jídelna.
Dobrý dojem z podařeného záměru v praxi a tehdejší atmosféru mezi zaměstnanci Dopravního podniku hlavního města Prahy vyjadřuje článek “Občerstvení na konečné”, který byl otištěn dne 19. února 1983 ve Svobodném slově.
Občerstvení na konečné
Před dvěma lety vyjel z klíčovské provozovny Dopravního podniku hlavního města Prahy jeden autobus, který se odlišoval od všech ostatních. Uvnitř měl místo sedadel pro cestující lednice, propan-butanové vařiče, sporák, pár malých pultů-stolečků a sedačky, zvenčí nápis „Pojízdná jídelna”.
Když v dopravních podnicích přemýšleli, jak zajistit řidičům na konečných stanicích autobusů i tramvají aspoň nějaké menší občerstvení, přišli s nápadem: Vezmeme starší autobus po generální opravě, upravíme ho na jakýsi pojízdný bufet, zásobovat ho budou naše sociální služby a uvidíme, jak se osvědčí.
Řidičem, kuchařem, číšníkem i pokladním v jedné osobě v tomhle pojízdném „pokusném králíkovi” se stal dlouholetý zaměstnanec DP - taky řidič. To mělo obrovskou výhodu.
„Jako šofér moc dobře vím, jak člověku „bodne” takhle v parném létě studená limonáda, jak si v několikaminutové pauze mezi jízdami pochutná na klobásce či sušenkách, jak přijde k dobru hrnek kávy, když začne pociťovat únavu,” říká Vladimír Šulák a pokračuje: „Proto se mi tenhle nápad tak zalíbil a snažil jsem se objet co nejvíce „štací” - od konečné na Jižním Městě až po Malešice, abych mohl obsloužit co nejvíce lidí. Není třeba dodávat, že k tomu často pracovní doba nestačila…
Nabídka pojízdné jídelny byla poměrně pestrá - několik druhů limonád, káva, čaj, uzeniny, cukrovinky. V jídelníčku nikdy nechyběla teplá polévka nebo guláš, občas se objevila i mražená jídla. Ale s těmi neměl V. Šulák nejlepší zkušenosti. Jednak vždycky na skladě nebyla, jednak sortiment byl poměrně omezený a hlavně - řidiči je chtěli tak dvakrát - třikrát, potom už o ně neměli zájem.
Experiment s pojízdnou jídelnou se osvědčil. A tak počátkem loňského roku přibylo pět dalších. Mají svá stálá stanoviště s pevnou prodejní dobou na jedenácti konečných stanicích, zajíždějí také do některých garáží a dílen. Řidiči si na ně brzy zvykli, vyhlížejí je, když se někdy po cestě zdrží. Navštívili jsme dvě z nich, abychom se přesvědčili na vlastní oči, jak to v takové pojízdné jídelně chodí.
První zastávka byla na konečné stanici Lovosická na Proseku - právě u „veterána” V. Šuláka. Během naší návštěvy si sem zaskočilo šest řidičů, kteří si mohli vybrat ze čtyř druhů uzenin, tří druhů limonád, dát si zabijačkovou polévku či aspoň kávu nebo čaj. „Práce je plno, denně obsloužím kolem sedmdesáti zákazníků,” říká V. Šulák.
Stejný počet řidičů přichází denně do jiné pojízdné jídelny, kterou jsme navštívili na jejím stanovišti na konečné Bohnice - Jih. Nejprve čteme na tabuli její nabídku - jídelníček se příliš neliší: zase několik druhů klobás, ovšem v různých variacích (pečené vuřty, vuřty s cibulí), ovarové koleno, sýry, paštiky. Samozřejmě nechybí káva, čaj, limonády.
„S těmi byly v létě potíže” vzpomíná její řidič A. Chocholouš. „Nešly mi totiž ledničky, a tak jsem denně jezdil na Štvanici pro led do vaničky, aby limonády kluky opravdu osvěžily.”
Obětavost, ochota, radost z práce - to platí pro všech šest řidičů, kuchařů, atd. z pojízdných jídelen. Jenže není ještě ani zdaleka všechno tak ideální, jak se až dosud mohlo z našeho povídání zdát. Protože… „Řidiči často nemají vůbec kdy sem zaskočit”, říká A. Chocholouš. „Okamžitě se na konečné otáčejí a jedou zase nanovo. Někteří si ve spěchu dají pár loků limonády, zhltnou vařící kafe anebo si objednávají, co jim mám připravit, až se příště vrátí.” Jinde si řidiči stěžují, že prodejní doba jídelen jim naprosto nevyhovuje - bývají na konečných nedlouho po tom, co nastoupili směnu, takže se najedli doma, anebo, jak již bylo řečeno, nemají ani čas si tam dojít. Také technický stav některých autobusů a jejich zařízení není zdaleka nejlepší. Stává se, že prostě odmítne jet, ze tří ledniček mrazí jen jedna apod.
Přes všechny tyto potíže se Dopravním u podniku experiment s pojízdnými jídelnami podařil. Bude jen třeba dořešit tyhle nezbytné „maličkosti”, aby spokojenost byla úplná. Už se uvažuje o prodloužení prodejní doby, která by měla být sladěna s potřebami řidičů. Také bude postupně obnovováno zařízení autobusů-jídelen a počítá se s tím, že se jejich park rozšíří o další vozy.
Vlasta Grebeníčková, Svobodné slovo, 19. února 1983
Vozový park se opravdu postupně rozšířil,v roce 1984 byl pro tyto účely upraven další autobus typu Karosa ŠM 11 ev.č. 6823, který byl však předán odštěpnému závodu Pražské komunikace. V následujícím roce došlo k vyřazení autobusu ev.č. 2921, který byl nahrazen autobusem ev.č. 2922 stejného typu. Ve druhé polovině osmdesátých let dvacátého století Dopravní podnik hlavního města přistoupil k zadání dalších přestaveb na starších autobusech typu Karosa B731 a dokonce i na kloubových autobusech typu Ikarus 280. Autobus typu Karosa B731 ev.č. 3470 byl zrekonstruován pro odštěpný závod Elektrické dráhy. Vzhledem k zařazování novějších autobusů byla v roce 1988 vyřazena většina starších pojízdných jídelen. K 1. lednu 1989 byly v provozu pouze dvě pojízdné jídelny typu Karosa ŠM 11 (ev.č. 2911/II a 2971), které se zároveň staly posledními provozními autobusy tohoto typu u pražského Dopravního podniku. První z nich byla odstavena již počátkem roku 1989, druhá vyjela do pražských ulic ještě počátkem června. Dne 22. června 1989 byla definitivně vyřazena a její vnitřní zařízení bylo přeneseno do autobusu typu Karosa B731 ev.č. 3576, který následně získal evidenční číslo 2973. Poslední pojízdná jídelna (ev.č. 2954) byla upravena v porevolučním období - v roce 1991. V průběhu patnáctiletého období provozu pojízdných jídelen mohli řididiči využít jejich služeb například na konečných stanicích Jižní Město, Kačerov, Budějovická, Sídliště Malešice, Lovosická, Bohnice - Jih (později Bohnice, Nisa), Kotlářka, Smíchovské nádraží nebo Nové Butovice. Dopravní podnik hlavního města Prahy vyřadil poslední vozy v polovině devadesátých let minulého století.
Závěrem lze dodat, že Dopravní podnik hlavního města Prahy zejména počátkem devadesátých let dvacátého století takto upravoval vyřazené autobusy typu Karosa B731 na základě zakázek soukromých společností. V roce 1992 byl na brněnském veletrhu “Autoprogress” vystaven rekonstruovaný autobus původního evidenčního čísla 3822, jehož interiér byl opatřen kompletní kuchyňskou linkou, nerezovým dvoudřezem s elektrickým průtokovým ohřívačem vody, elektrickým sporákem, lednicí, mikrovlnnou troubou, stoly a židlemi pro 12 lidí, umyvadlem, nerezovým zásobníkem pitné vody o objemu 270 litrů, nádrží na použitou vodu a dalším vybavením. Vozidla se používala za účelem podnikání ve veřejném stravování i pro stravování zaměstnanců různých firem v odlehlých oblastech, například na stavbách. Přestavba vyřazeného vozu a jeho následný odprodej novému majiteli byl zjištěn například u autobusů typu Karosa B731 evidenčních čísel 3300, 3307, 3334, 3448, 3666, 3672, 3690 a u již zmíněného evidenčního čísla 3822.
autoři fotografií: Jan Arazim, Jaroslav Veselý a Citybus.cz
Zobrazeno: 11,467x 
